Nohejbal

V roce 1976 se v hostinci Na Ostrově při guláši uskutečnila ustavující schůze oddílu nohejbalu. Přítomni jsou Vladimír Hruša a jeho syn Ivan, ing. Jirka Jelínek, Láďa Pulpit, Hercig, Čermák, Kudrna a další. Nohejbal se hrál již předtím na hřišti pod vodárnou, ale oficiální soutěže se hrají až na asfaltových kurtech.

Je nutné se zmínit o jednom ze zakladatelů dašického nohejbalu, Vladimíru Hrušovi. Byl dlouholetou oporou mužstva kopané, útočníkem s výbornou hrou hlavou, záložníkem podporujícím útok i obranu. Bývalo ho plné hřiště a pamětníci vzpomínají na jeho „Hoši, makáme!“. Fotbal hrál do svých čtyřiceti let, do padesátky hrál i odbíjenou, a tak je logické, že ani u nohejbalu nemohl chybět a odehrál i oficiální zápasy.

V nohejbalu se hrál okresní přebor, v té době 3. soutěž. Pořádaly se pravidelné posvícenské turnaje i za účasti ligových mužstev (Dukla Písek, Mladá Boleslav, TMS Pardubice aj.) Hrálo se o putovní pohár ředitele OZS Karla Havlíčka. Rekordní účast byla 32 mužstev. Zajímavé bylo, že v některých dnech dopoledne opanovali hřiště i zajímaví senioři: Vladimír Hruša, primář MUDr. Kleisl, MUDr. Jelínek, Smolík a Zbyněk Kuna (bývalý ligový hokejista Sparty, který po vojně v Dašicích přestoupil do pardubického Dynama, jehož barvy hájil několik let), dále pan Bartoška, otec známého herce. Ti pak odpoledne dohrávali dopolední výsledek při hře v karty.

Mužstvo během let bojovalo dvakrát o postup do vyšší soutěže. Hráči rádi vzpomínají, jak pomáhali některým mužstvům v bojích o záchranu či o postup. (Nebylo prý to zadarmo.) Na zápasy se jezdilo na kole, zpáteční cesta se využívala ke zhodnocení utkání v některé zájezdní hospodě při cestě.

V polovině devadesátých let přicházejí hráči další generace: bratři Bidlové, Chmelař, Bořek, Halíř, Kučera, Šůra a další. Posvícenské turnaje a soutěže se hrají dodnes.