Loutkové divadlo

Ze vzpomínek Josefa Kaňky, dlouholetého člena souboru: „Loutkové divadlo v Dašicích bylo založeno roku 1906 učitelem J. Šillerem. Hrálo se nepřetržitě mnoho let. Kolem roku 1930 se hraje loutková revue Co tomu řeknou Dašice? pro dospělé. Mezi inscenátory této hry byl i pan farář Josef Beneš, který později z Dašic odešel (v roce 1974 se stal proboštem kapituly na Vyšehradě, kde je i pohřben). Poté se divadlo na několik let odmlčelo a až v roce 1938 se znovu vrátilo k činnosti. Překvapivě dost se hraje za okupace a opět jsou to i některá představení pro dospělé. Malíkův Míček Flíček, ke kterému se později soubor vrátil ještě v padesátých letech a v roce 1943 se uvádí loutková opera Popelka. Hrála se třikrát. Uvedla ji slečna Božena Moravcová, která také ušila kostýmy a všem loutkám připravila rokokové paruky. Hudbu složil Jaromír Vomáčka, sám ji řídil a nastudoval zpěvy. Opravdu skvěle se mu to podařilo. Světla obsluhoval Zdeněk Horák (pozdější fotbalový brankář AFK Pardubice). Obecenstvo bylo spokojeno a návštěva byla dobrá. Bývalý člen souboru Václav Hepner, který se nemohl zúčastnit jako divák, poslal 40 K na vstupné. Po představení se uskutečnilo tzv. čtvrté jednání v dobré zábavě a náladě. Přítomen byl i MUDr. Košťál s chotí a další ochotníci.“ Pana Kaňku jen doplníme, že zmiňovaná Božena Moravcová po válce pracovala se svým manželem profesionálně jako kostýmní výtvarnice v pražských loutkových divadlech a ještě několikrát se ke spolupráci s dašickými loutkáři vrátila.

Po roce 1945 se v Dašicích začíná hrát nejen s marionetami, ale i s maňásky. Duší souboru je stále Josef Kaňka, po stránce technické pomáhají pan Kotyz a hlavně Jan Michálek. Pan Kaňka kolem sebe shromažďuje mládež na vodění loutek (bratři Šůrové, Jaroslav Daněk, Miroslav Kovařík, J. Šmíd) a pomáhá i řada ochotníků: S. Novotný, bratři Opočenští, M. Václavíková a další. Pan Kotyz vytvořil konstrukci pro maňáskové divadlo a tím se značně ušetřila práce při přípravách her. Soubor absolvoval i dva zájezdy do Chocně a na Uhersko. V Chocni se hrálo v parku v Pelinách v přírodě v rámci nějakých slavností. Diváků bylo tolik, že jsme byli požádáni, abychom přestali hrát, protože u slavnostního proslovu nikdo nebyl. Představení v sále mateřské školy v Dašicích byla vždy plná diváků, dětí a jejich rozzářeným očím nebylo možno odolat a tak se pro jejich potěchu často hrálo dál.

V roce 1955 přichází do Dašic ing. Zdeněk Chudý a pod jeho vedením se loutkářský soubor zúčastňuje okresních a krajských soutěží. Spolu se svojí manželkou Dagmar, učitelkou místní školy, založili a vedli i dětský loutkářský soubor, složený se žáků 6. až 9. tříd místní školy, který vyhrál dětskou část okresní soutěže a zúčastnil se krajské soutěže. Představení se hrála se závěsnými loutkami 50 cm vysokými na dlouhém vedení, 35 cm vysokými na krátkém vedení, s maňásky i v kombinaci s živým hercem. Členy dětského souboru byly převážně dívky: Věra Haková, Věra Půhoná, Milena Kačírková, Jana Spálenková, Věra Veselá, Věra Musilová, M. Vitmanová, Jana Ratmanová, Jana Kratochvílová, Marie Horáková, Alena Riesnerová, Olga Hofmanová, Marie Kábelová, Jitka Kašparová, Lída Němečková, Miroslava Vinařová, Milena Kučerová. Ale ani chlapci nechyběli: Miloslav Bolomský, Jiří Dölling, Jindřich Horák, Ota Houdek, Josef Marek.

Loutková představení byla od roku 1960 doplněna o filmová představení pro děti. Byl zakoupen promítací přístroj na 16 mm film a projekční plátno a v neděli mezi loutkovými představeními byly promítány filmy pro děti.

Loutkářský soubor Osvětové besedy obdržel v roce 1960 čestné uznání za dlouholetou činnost. V roce 1961 byla v Dašicích uspořádána 1. Okresní přehlídka loutkářských souborů okresu Pardubice, která se konala v sále mateřské školy a v sále Radnice. K zajištění této akce členové souboru obětovali více jak 500 hodin. Dašický soubor se přehlídky zúčastnil představením výpravné pohádky B. Svatoně Sůl nad zlato, hrané závěsnými loutkami a umístil se na prvním místě. Pohádka byla nastudována ve spolupráci s místním ochotnickým souborem a s orchestrem pod vedením Františka Štědroně. Pětadvacetičlenný soubor a členové orchestru věnovali přípravě více jak 600 hodin. Okresní přehlídky v roce 1962 v Holicích se soubor zúčastnil vlastní dramatizací sedmi pohádek B. Němcové pod názvem Babiččiny pohádky. Představení se hrálo maňásky, stínovými loutkami a babička v podání Heleny Kubánkové vyprávěla pohádky svým vnoučatům, které hráli Jana Kratochvílová a Pavel Šimek ml. Dětský soubor uvedl na holické přehlídce vlastní výchovné pásmo nazvané V pohádce i ve škole, určené pro nejmenší diváky, v němž byly krátké scénky, dramatizace básně, scénka o znalostech dopravních předpisů. Pásmo sestavil ing. Chudý, který měl společně s Dagmar Chudou i režii. Představení se hrálo maňásky a živý herec - vypravěčka spojovala slovem jednotlivé scénky. V roce 1963 obdrželi ing. Chudý a Dagmar Chudá čestná uznání za práci s dětským souborem.

Pro členy dětského souboru bylo uspořádáno školení jevištní řeči, které vedla herečka Východočeského divadla v Pardubicích V. Farová. Byla vyrobena konstrukce pro závěsné loutky 35 cm na krátkém vedení a bylo sehráno několik představení se zapůjčenými marionetami i kulisami, jedno představení (známá hra V. Cinybulka Ostrov splněných přání) i se zapůjčenou zvukovou nahrávkou, byla také uvedena maňásková hra Kačátko s živým hercem - husopaskou, kterou hrála členka dětského souboru J. Kratochvílová. Byly uváděny i hry dalších známých autorů např. ing. Fr. Čecha, J. Kainara, J. Čapka, J. Pehra.

Mezi dlouholeté členy loutkářského souboru, kromě Josefa Kaňky, J. Michálka a ing. Zdeňka Chudého, patřili V. Hubálková, M. Schejbalová, J. Pulpit, Daněk, I. Opočenský, J. Vomáčková, Dr. Vincenc Streit, I. Houdková, Olga Haková, S. Kulhánek, S. Novotný, ing. Zdeněk Pecina, ing. Jiří Opočenský. Při loutkových představeních pomáhali i členové ochotnického souboru Jaroslav Kuchař, Pavel Šimek, Jiřina Opočenská, Ivan Hořínek, Magda Provazníková, Helena Kubánková. Ostatně spolupráce s ochotnickým souborem byla vzájemná: vedoucí loutkářského souboru ing. Chudý zase pomáhal ochotníkům jako osvětlovač a zvukař.

11. října 1959 bylo sehráno dvousté představení. Do roku 1966 bylo celkem odehráno více jak 300 loutkových představení, dětský loutkářský soubor sehrál okolo 20 představení. V roce 1983 se loutkářský soubor znovu obnovil při Osvětovém klubu za vedení Jiřího Nechvíle, pokračovalo se i s promítáním filmů pro děti (celkem více jak 50), ale jeho činnost již netrvala dlouho. Škoda, že se po roce 1989 celé vybavení divadla i všechny loutky „ztratily“ a zůstaly jen vzpomínky na krásné chvíle v loutkovém divadle, kde se bavilo mnoho generací dětských diváků.

Loutkáři vzpomínají s úsměvem: Velmi hezkou vzpomínku máme na zájezd s maňáskovým divadlem do Chocně. Hráli jsme v parku, měli jsme stále spoustu návštěvníků, a tak jsme svá vystoupení několikrát opakovali. Aby diváci nemuseli zbytečně čekat, tak jsme si vyrobili papírové hodiny, které ukazovaly začátek příštího vystoupení. Krátce před ním k hodinám přistoupil jeden pán a začal si podle nich rovnat své hodinky. Paní Kaňková, manželka našeho nezapomenutelného principála, k němu přišla a řekla mu: „Pane, podle nich si Vaše hodinky neřiďte, ty jsou jenom z papíru.“ A byla velice překvapena jeho odpovědí: „To nevadí, ale jdou jim dobře.“