Farní úřad v Dašicích

Farní kostel Narození Panny Marie přináležel v polovině 14. století k děkanství chrudimskému a biskupství litomyšlskému.

V 16. a 17. století se osadníci vesměs hlásili k evangelickému náboženství a také fara byla obsazována knězem pod obojí. Roku 1610 vyslala pražská katolická konzistoř do Dašic faráře Bartoloměje Litomyšlského, ale tomu prý konšelé zavřeli kostel a tvrdili, že mají svého evangelického kazatele. Toho roku zde působil Blažej Borovský (Bavorovský), bývalý děkan chrudimský, který byl dašickým farářem ještě v roce 1612. Roku 1635 si stěžovali misionáři na Pardubicku, že mnozí osadníci městyse Dašic nesvětí katolické svátky a místo nich uctívají památku Jana Husa a Jeronýma Pražského, zpívají písně protestantské na potupu katolíků skládané. Proto dokonce požadovali vojenské vymýcení odporu.

V 30. letech 17. století náležely k dašické faře filiální kostely v Hostovicích a Komárově. V době nedostatku kněží opatřoval dašický farář také faru v Dřítči a Býšti. Podle přiznávací tabely z roku 1714 k farnímu kostelu Narození Panny Marie v Dašicích náležely vesnice Kostěnice, Lány u Dašic a Koloděje, k filiálnímu kostelu sv. Jakuba v Hostovicích vsi Mnětice, Žižín a Zminný. Při kostele v Dašicích bylo napočítáno 1052 duší, v Hostovicích 409 a v Komárově 177.

V 80. letech 18. století vznikly okolo Dašic vesnice osazené přistěhovalci z Pruska a Pruského Slezska, nejvíce z Kladska a z nich Velkolánské, Malolánské a Moravanské byly přičleněny k farnosti dašické. Velkolánské a Malolánské zpočátku spravoval společný rychtář, v rámci změn samosprávy bylo ale Velkolánské v roce 1850 přičleněno k Dašicím a Malolánské ke Zminnému. Po ustálení obvodů tvořily farnost dašickou obce: Dašice (s osadami Velkolánské a Komárov), Kostěnice (s osadou Moravanský), Prachovice, Hostovice, Mnětice (se samotou Štětín), Lány u Dašic, Zminný (s osadami Malolánské a Žižín). V roce 1851 byla odpojena obec Koloděje, jež připadla k faře sezemické. Zřízení vikariátu v Dašicích je datováno do druhé pol. 18. století.

Barokní kostel Narození P. Marie pochází z let 1677–1707 a vysvěcen byl o dva roky později. Kdysi prý oplýval bohatstvím, ale v 17. století byl již tak chudý, že si sám nemohl vydržovat ani lampu věčného světla. Do roku 1612 se také datuje vzácná rorátní kniha. Kolem kostela býval kdysi hřbitov, tam dašičtí pohřbili 200 pruských vojáků zemřelých na mor. Nový hřbitov byl založen u kapličky Sedmibolestné P. Marie (postavena 1755) při silnici na Holice. K jeho vysvěcení došlo roku 1846, ale pro vodu, která podmáčela hroby, začal plnit svou funkci až v roce 1861.

Poblíž kostela měla své sídlo fara, postavená v letech 1748–1757 z jmění kostela a příspěvků osadníků. Od poloviny 19. století se pyšnila vlastní knihovnou – odkazem Františka Hochra a Karla Vlka. Jak farní budova a její okolí vypadaly dříve, lze těžko zjistit. Na zahradě o výměře 4 korců stála prý kůlna a chlév. Podle památní knihy z roku 1707 mívala snad fara i vlastní pivovar. Voda se brala z farního rybníčku později zasypaného a užívaného jako louka. Později jí bylo toto právo odebráno a farář musel odebírat pivo z dašického pivovaru (za sýpku 26 měr ječmene a 3 zl. 30 kr. od 1 sudu ročně odebíral 13 sudů).

V Dašicích působilo také literátské bratrstvo, jehož programovou náplň nejlépe vystihuje část stanov. “…Bratrstvo literátské jest spolek náboženský bez všelikých záměrů a snah politických. Oučel jeho jest: 1. oživení zpěvu kostelního, 2. rozšiřování nábožných písní mezi věřícím lidem, aby čest a sláva Boží se rozmáhala, všechno to však v mezech, jež vyměřuje poslušenství místnímu duchovnímu správci…”.